Vím, že zkušenosti starší generace jsou na ty další nepřenosné, zvláště ve věcech vztahů a partnerství. Přesto se půl života snažím naznačovat ty základní vztahové pasti (a omyly), protože mně samému jakákoliv informace o tom, že by to či ono mohlo fungovat, již v pubertálním a dalším zmatku v kalupu života velmi pomohla. V následných vztazích mi ledacos došlo, a dnes mám dokonce pro svá tvrzení navíc k dispozici citace či výsledky výzkumů. Proto se již více jak třicet let snažím šířit informace o těch metodách, postupech, či zkušenostech, které by mohly především mužům (preventivně?) pomoci nedělat stejné chyby aspoň u dalších generací hledačů ideálního trvalejšího vztahu a sebe sama. Ostatně, evoluce nás zkonstruovala pro život dlouhý jen asi 35 let (a ženy k neustálému rození a kojení). Starší práce jednoho českého sociologa a klinického psychologa, který sestavil řadu výroků klasiků (literatury i psychologie a sociologie) o ženách naznačuje, jaké iluze my muži máme o ženách (jak si je zbožšťujeme), a jak jsme jimi (po)užíváni. Tak se přidávám, abych varoval.
V blogu Nevědí že nevědí jsem záměrně nic nekomentoval (i titul je dvousmyslný, protože ani ženy netuší co všechno jsou a umí), teď se o to, s použitím vlastních zkušeností, aniž bych kohokoliv, kteroukoliv, obviňoval (vím, že za to až ta docela nemohou), pokusím: Muži nevědí, že pokaždé, když ženě zaimponují svou zdatností, nějakou svou schopností či dovedností, vyvolají v ní zároveň i spodní proud nevole, zlosti a zášti z toho, že sama není taková, a že chce-li životní naplnění, musí být na někom závislá. (J. H. Moore)
Každý chlapeček se ze všech sil pokouší zavděčit se mamince (a v dospělosti partnerce). Jenže to neumí a většinou není pochopen (tak jako když ve zmatku přepubertální náklonnosti z lásky podrazí nohy své spolužačce, která se mu líbí). Právě tohle genderové zásadní nedorozumění (jako pes absolutně nerozumí řeči těla kočky) většinou nepřekonatelně staví iluzorní bariéry mezi pozdějšími muži a ženami, a další a další vrstvy kulturních zvyků a rituálů a předsudků pak skutečné pochopení vylučují. Jinými slovy, právě proto evoluce si musí u dvou zamilovaných (aby je vůbec dostala k sobě a zařídila přenos genů do další generace) pomoci megadávkami opiátů (hormonů). Žena česká emancipovaná je ale, právě pro evolučně dané (např. menstruační) cykly (a těhotenství a porod a kojení), původnímu zadání evoluce dál, a v každé další generaci ty dřív dospělejší (a zvláště krasavice a ty rozvedené) vidí muže jako ubohé a tedy snadno zmanipulovatelné oběti sexuálního pudu.
Muži nevědí, že jejich práce pro partnerku, pro rodinu je považována za samozřejmou povinnost, a stále očekávají nějaké uznání – nevědí, že upřímné uznání od partnerky nepřijde ani náhodou (Kipnis), a že se ženě nemohou trvaleji zavděčit, i když se o to stále snaží. Nevědí, že stav plné spokojenosti u ní nenastane nikdy (A. S. Puškin v Pohádce o rybáři a zlaté rybce, a dále J. H. Moore srovnáním funkce hemisfér a integrovanosti mozku).
Kdysi jsem viděl kreslený vtip – u obrázku muže stálo v komixové bublině: Co všechno musí muž udělat, aby ženu potěšil? Výčet byl nekonečný: pamatovat si její narozeniny, dávat květiny, rozmazlovat dárečky a bonboniérami či jinou čokoládou, pomáhat při domácích pracích, uměl hladit a pomilovat… a tak to pokračovalo a končilo třemi tečkami. U obrázku ženy v bublině stálo: Přijít nahá… Výše uvedené výroky, ale i současné psychologické výzkumy Puškinovo pohádkové moudro potvrzují. Žena (a zvláště ta narozená v čínském znamení Kozy, pro kterou je tráva na protějším kopci vždy zelenější, a já to musím vědět, protože má poslední ex byla dokonce dvojitá Koza, tedy ve zvěrokruhu Rak) není nikdy spokojená.
Muži nevědí, že žena má mnohem méně výčitek svědomí a že si lépe dovede namluvit, že její konání je správné. (J. H. Moore)
S menstruující a všemi mastmi zmalovanou (a tedy muže podvádějící ženou, ta vlevo je ta vpravo jen ještě nezmalovaná), když je navíc v PMS, se nedá mluvit (mimochodem, víte proč žena v PMS vaří polévku ve třech hrncích najednou? No protože protóóó… tady je třeba při vyprávění vtipu vysokým, hlasem zaječet). Její mozek si (jí) opravdu dokáže dokonale namluvit, že její konání (a názory a vzpomínky) je jediné správné. A také že když partner nebo psycholog navrhne možnost pozitivní změny, dokáže si velmi logicky odůvodnit, proč ona se měnit nebude, proč případně musí začít ten druhý. Na svých ženách jsem to pak dokázal okamžitě rozeznat: v okamžiku, kdy jim oči zvláštně zesklovatěly, jsem věděl, že už jsou impregnované a všechno, zvláště pak logické argumenty, automaticky sebeobranně pouštějí druhých uchem rovnou ven. Jediným řešením pak bylo (natrénoval jsem to s dcerami a pak vnučkami) bleskově a nejlépe vtipem nebo jinou srandičkou převést hovor (nebo situaci) docela jinam… aby její mozek musel zareagovat jinak a občas se z louže emocí či zablokování cesty k případné spoluvině dostal.
Naznačuji mužům, že zamilovat se je hezké a povznášející (a všechny války ale i Tádž Mahaly rozpoutali a vybudovali muži pro své ženy), ale je dobré vědět, nebo alespoň tušit, že to nevydrží, a bez další aktivní spolupráce s tou kterou ženou (po roce dvou hormonálního zblbnutí zamilovanost vyprchá… a delší nebo další partnerství závisí na společně prožitých situacích, které pomáhají v mysli a těle budovat a upevňovat partnerskou lásku), protože ona je (také protože projde každý měsíc v rámci menstruačního cyklu čtyřmi odlišnými stavy psychiky, a je tedy čtyřikrát za měsíc a pak dvanáctkrát za rok jiná než jaká byla předtím) rozhodně někdo jiný, než jakou si ji muž vysnil a v mozku zafixoval.
Naznačuji ženám, že jsou daleko méně paní svých osudů a racionality (přes všechna ta skripta z fakult psychologie či filozofie, natož ekonomie), a daleko více ovládány hormony a vagínou (a evolucí v pravý čas spouštěných hlubinných změn), než jsou schopny a ochotny si připustit. Jinými slovy, žena netuší, co a jak v ní všechno existuje (kdo za ni menstruuje a spouští orgasmus a počíná a dává vzniknout dítěti, kdo v ní tvoří mléko na kojení atd.)… a čím víc se její (společností podporovaný a vyžadovaný) rozum všem těm cyklům vzpírá, tím je žena nešťastnější, tím víc to v ní pro ni nevysvětlitelně hárá. A tím snadněji pak ze svých stavů obviňuje svého partnera. Jak z pasti, do které se každá životem šine? Nemůžeš z pasti, dokud nezjistíš, že v ní jsi… tvrdí mé oblíbené rčení. I pro ženy tedy platí Sokratovo (jenž byl mimochodem vychován svou Xantypou, na které se učil toleranci a respektu, a o to víc pak posunul i vlastní chápání sebe a života) poznej sebe samu… A každá žena by měla vědět, že na uštěpačné poznámky by měla mít zbrojní pas, a z té pozitivní strany, že Yoko Ono prohlásila, že na Hitlera by jí stačil týden…
Svým způsobem jsem si splnil sen ze 70.let min. stol, kdy se mi zdálo, že jsem jako stařík seděl na Karlově mostě a procházejícím zamilovaným dvojicím jsem nabízel výklad jejich společné budoucnosti (jestli jsou kompatibilní)… Takže praktické rady zkušenějšího: neberte si krasavici, kuřačku, sběratelku svetříků, bot, kabelek nebo manželů a jejich aut, nebo seminářovou bohyni či kamarádku rozvedených kamarádek. Rozmazlenou holčičku egoistického (nebo venkovského) tatínka… Naopak, aktivní sportovkyně (nejlépe z kolektivních sportů), které umí prohrávat, au pairky nebo aktivní ekoložky po návratu z nejméně půlročního pobytu nejraději na druhém konci chudého světa, které stále nosí sukně a nemalují se… skýtají jakous takous záruku, že to nějakou dekádu bude fungovat. Naznačuji, že ve své skryté podstatě je typická současná nespokojená žena sice stále ještě delfínka, ale pod damoklovým mečem emancipace se chová jako něco docela jiného…
